Václavák | zaměřeno na obsah

Partnerské (nebo anglicky affiliate) programy jsou hezkou ukázkou obchodní symbiózy na webu. V ideálním případě vedou k situaci, ze které těží oba zúčastněné subjekty – obchodník i jeho registrovaný partner. Co když ale vratkou rovnováhu některý z nich naruší?

Vyrovnané přínosy, které zúčastněným stranám spolupráce přináší, jsem pracovně označil jako pravidlo 2×2. Tento název vyplývá ze skutečnosti, že každému ze dvou zúčastněných subjektů plynou z kooperace dva stěžejní přínosy. Podívejme se na ně pohledem obou z nich.

Affiliate partner

1. Provize z prodeje. Čím více návštěvníků na web přivedete a čím kvalitnější návštěvnost to bude, tím větší část těchto lidí nakoupí a tím vyšší provizi dostanete. Někteří provozovatelé (např. Invia) nabízejí také peníze za každý proklik, jedná se ale spíše o výjimku.
2. Rozšíření obsahu vlastního webu. Význam tohoto přínosu samozřejmě závisí na tom, jakým způsobem do svého webu affiliate odkazy zakomponujete. Osobně ho považuji za důležitý. Máte-li například web o cestování, konkrétní nabídku zájezdů či odkaz na cestovní agenturu čtenáři jistě uvítají. Stejným způsobem jsem uvažoval například u webu Sdružení přátel piva, kde odkaz na nabídku pivních plakátů (vpravo nahoře) považuji v první řadě za zajímavý obsah pro návštěvníky a teprve poté za možnost drobného přivýdělku.

Provozovatel affiliate programu

1. Zvýšená přímá návštěvnost » více zákazníků. Zvýšení návštěvnosti (a tedy i počtu objednávek) je asi nejčastější důvod zřízení partnerského programu. Provizní systém přitom dává provozovateli jistotu, že zaplatí jen za skutečně kvalitní návštěvnost, z níž mu plynou dodatečné příjmy.
2. Propagace webu ve vyhledávačích (SEO efekt zpětných odkazů) a posilování značky. Aby mohl partner vydělat peníze, musí na web provozovatele přivést návštěvníky. Aby tam přivedl návštěvníky, musí vytvořit zpětné odkazy. Ty mohou mít různou podobu (textové, grafické, dynamicky generované atd.), od které se následně odvíjí veličiny jako míra prokliku či síla brandového efektu pro provozovatele partnerského programu.

Potud vše jasné, kapitalista tleská. Jenže, co když partner (záměrně či nevědomky) uvede odkaz na svém webu v takové podobě, že vám jako provozovateli nepomůže ve vyhledávačích? Stačí k tomu javascriptové přesměrování, možná i atribut rel=nofollow a nebo jiná kulišárna. Jak s tím naložit?

Podmínky affiliate programu

Konečně se dostáváme k druhé části nadpisu – podmínkám affiliate programu. Měl by v ní provozovatel určitým způsobem požadovat konkrétní podobu odkazu, která jeho webu zaručí přínos z hlediska SEO? Nebo je takový požadavek zbytečný, protože většina partnerů nemá důvod odkazy znehodnocovat a nečiní tak ani nevědomky?

Z vlastní zkušenosti vím, že obzvláště ti největší (a z obchodního hlediska nejvýznamnější) partneři nedávají nic zadarmo a zabránit SEO efektu zpětných odkazů jim nečiní ani nejmenší problém. Jednají prostě v duchu hesla: Chceš odstranit přesměrování? Sáhni hlouběji do kapsy.

Otázkou však je, zda by partnery nová podmínka v pravidlech neodradila, nebo nevedla k vyjednávání ještě před tím, než se vůbec do affiliate zaregistrují. A nakonec je nutné si uvědomit, že zavedení této podmínky vede obecně k vyšší složitosti pravidel a v případě kontroly odkazů i vyšším nákladům na správu programu.

Z výše uvedených důvodů jsem spíše proti a ani našim klientům při zavádění partnerského programu neradím, aby tuto podmínku do pravidel zahrnovali. Ostatně, zatím jsem se s ní nesetkal ani v pozici partnera u jiných affiliate programů. A jaké jsou vaše zkušenosti? Těším se na vaše názory.

Můžete, pokud však vyhovíte v našich podmínkách neskutečně přísným kritériím. A ani potom nebudete mít nic jisté. Co v tomto ohledu přinese rok 2008?

Cestu nám tentokrát neukážou ani sousedé za oceánem, protože i tady dělá prémiový obsah kotrmelce jeden za druhým. Zatímco v The New York Times placený přístup v září zrušili a stejnou cestou se vydal i Rupert Murdoch s odkoupeným Wall Street Journal, z veřejného finančního výkazu známé SEO firmy SEOmoz je patrné, že prémiový obsah je hlavním zdrojem jejich příjmů a dokáže uživit nemalou skupinu lidí najednou. O změně svého obchodního modelu pro SEO Book navíc uvažoval další SEO guru Aaron Wall a z relativně nového webu jednoho z nejznámějších webových copywriterů posledních let, Briana Clarka, by se dokonce mohlo zdát, že založit si obživu na tvorbě placeného obsahu je hračka.

Osobně si myslím, že…

Prémiový obsah má šanci, ale…

…musí splnit hned několik náročných kritérií:

• Měl by být úzce tematicky zaměřený. Čím obecnější téma totiž zvolíte, tím větší konkurenci budete mít. Chcete-li informovat o fotbalu, budete soupeřit s celostátními periodiky všech velikostí i globálními hráči, ale zvolíte-li za téma působení Slavie v domácí lize v roce 2008, potenciální konkurence už bude o poznání slabší.

• Unikátní musí být i obsah samotný. Nelze jen přejímat informace z široce dostupných zdrojů. Lidé chtějí zákulisní informace, tajné tipy a triky, nezveřejněné nahrávky a cokoliv zavání exkluzivitou. Pokud je autor i v praxi prokazatelně propojený s prostředím/o­borem, o kterém píše, tím lépe.
• Rozhodně by však autor měl být dostatečnou autoritou. V tomto bodě spočívá největší část důvěryhodnosti celého projektu. Mají-li lidé někomu za obsah platit, musí jeho autora znát a považovat za autoritu. Napíše-li eBook o SEO Marek Prokop, budu o jeho koupi vážně uvažovat (a doufat, že ho od Marka stejně dostanu zadarmo ;-), pokud tak ale učiní Petr Novák z Pelechů, bude mě muset hodně přesvědčovat o své odbornosti, abych mu odsypal ze svojí kasičky.
• Pokud je předmětem zpoplatnění již existující forma obsahu (např. články vycházející na existujícím webu, newsletter se mění na placený apod.), měl by mít takový obsah velkou čtenářskou základnu. Je pošetilé počítat s tím, že k zaplacení přesvědčíte více než jednoho čtenáře ze sta. Pokud ano, patří vám respekt, pokud ne, je na čase přidávat ty stovky, ze kterých pak vždycky jednoho naberete. Pro zajímavost: SEOmoz má statisíce čtenářů, více než 53 000 registrovaných členů, ale jen přibližně 1500 lidí platí za přístup k prémiovému obsahu.
• A protože jsme dospěli k tomu, že potřebujete hodně lidí, abyste z nich mohli rekrutovat dostatečné množství platících, je stěžejní i to, zda má vámi zvolené téma dostatek potenciálních čtenářů obecně. U již zmíněné Slavie se o tom dá uvažovat, pokud je ale vaší doménou mikropaloentologie, pravděpodobně ani nenajdete celou stovku lidí, ze které byste mohli získat toho jednoho.

Nakonec zbývá otázka, jestli je splnění všech výše uvedených cílů v podmínkách desetimilionové česky mluvící společnosti vůbec reálné. Za příklad česky psaného placeného obsahu může posloužit například Respekt (tento model používá už od roku 2003), jeho úspěch je ale nejistý a navíc má silnou podporu v tištěném vydání. Na druhou stranu, v cizím jazyce (typicky angličtina) se utkáte s globální konkurencí, mnohem větším množstvím neplacených informací a nakonec i vyššími náklady pramenícími z jazykové bariéry.

Co myslíte, vyplatí se vytvářet prémiový obsah pro světové nebo i české publikum? A je prémiový obsah obecně slepou uličkou rozvoje internetu, nebo slibuje světlé zítřky, jak se domnívá Tropical SEO, který mě k napsání tohoto článku inspiroval? Těším se na vaše komentáře.

Jeden takový se na mě jako světlo z temně podmračené oblohy snesl tento týden. Zahřál mě natolik, že klimatizace v autě nastavená tradičně na 19°C se při cestě z práce rázem stala zbytečností. A kdy TO přišlo?

Hned, když jsem pohlédl na nově spuštěný web prodejce digitálních fotoaparátů Aaron.cz. Aaron je přímá konkurence Megapixelu, což je jeden z klientů, se kterými spolupracujeme hned od vzniku H1.cz. Čas letí, takže už je to více než dva roky, kdo by to byl řekl. Kromě toho, že obě firmy mají hodně podobný sortiment, mají teď už také téměř shodný web. Tak tomu ale nebylo vždycky…

Nový web Aaron.cz je stejný téměř ve všem:

• Struktura a rozdělení produktové navigace.
• Horní statická navigace.
• URL adresy.
• Stránka s výpisem produktů. Např. digitální fotoaparáty na Megapixelu vs. Aaron.
• A rozhodně i stránka detailu produktu.

…dokonce i vyhledávací pole je stejně (špatně) umístěno v levém sloupci. Lepší je dát ho doprava, což potvrdilo i naše uživatelské testování. Věřte mi, že i když jako nezaujatí pozorovatelé nemusíte shody poznat na první pohled, Aaron je téměř dokonalou kopií Megapixelu. A teď přijde to nejlepší.

Web Megapixel.cz je v téhle podobě na internetu již dva roky! Nepotěšilo by vás to? Protože se jedná doslova o moje dítko, kterému se celé ty dva roky poctivě věnuji, mám opravdu velkou radost, že i po dvou letech je web natolik kvalitní, aby vyhrál dvě první místa v soutěži WebTop100 a ještě ho kopírovala konkurence, která dnes přichází s webem zcela novým.

Skoro mě mrzí, že po Vánocích spustíme web Megapixel.cz v úplně nové podobě, na které už více než půl roku pracujeme. To se pak nebudu moci nikomu chlubit, že podle mého návrhu nevznikl jen jeden, ale hned dva e-shopy s digitálními fotoaparáty. Nový web Megapixelu bude totiž ještě nejméně o dvě třídy lepší než dnes.

A protože si můj spot určitě přečte někdo z Dobrého webu, který se novým webem Aaronu včera pochlubil, rád bych se zeptal, kolik času na tom kluci (a děvčata) nechali, když psali zadání developerovi. Já píšu všemi deseti (neplést se Všemi osmi, prosím), takže ”Podívejte se na Megapixel.cz a udělejte to stejné jen v jiných barvách.” bych napsal odhadem tak za 12 vteřin. ;-)

A co vy, také máte vždycky dobrý pocit, když někdo zkopíruje vaši kvalitní práci?

Učím se účetnictví na úterní zkoušku. Moc jsem tomu zatím nedal, začal jsem včera. Jak se tak prodírám účetními zásadami a předpoklady, výkazy a účty, snažím se udělat si na tenhle na VŠE povinný předmět nějaký ucelený názor. A tápu.

Co mluví v jeho prospěch:

• Studuji ekonomickou školu, a i když jsem na Fakultě informatiky a statistiky a oboru Informatika, asi bych neměl odejít účetnictvím zcela nepoznamenaný.
• Účetnictví se v určité podobě a míře hodí v životě většině lidí. Především pak živnostníkům (do téhle skupiny se řadím), majitelům (do téhle také) a statutárním orgánům firem a podnikatelům obecně. Vesměs ale přijde vhod všem, kdo alespoň jednou v životě drželi v ruce vlastní daňové přiznání.
• Nakonec, některé prvky účetnictví by měl znát snad úplně každý, kdo používá peníze (Znáte někoho kdo ne?), protože ovlivňují i osobní finance. Sem řadím znalost rozvahy a výsledovky, aktiv a pasiv nebo náklady, výnosy, příjmy a výdaje a rozdíly mezi nimi.

A co proti němu:

• Většinu látky probrané v účetnictví v dnešní době nikdo v životě nepoužije. Pro budoucí profesionální účetní je obsah tohoto předmětu příliš zjednodušený, pro živnostníky a podnikatele naopak moc teoretický. V době elektronického vedení účetnictví už za vás většinu základní práce udělá počítač a na složitější úkony stejně potřebujete specialistu.
• Místo praktických aplikací nás učí teorii. Je pěkné znát detailní klasifikaci metod finanční analýzy, na druhou stranu ani po dvou semestrech účetnictví bych bez samostudia neuměl vést vlastní daňovou evidenci.
• Účetnictví se učíme vytržené z kontextu. Podobně je to s ostatními předměty: Na právu nás naučí rozdíly mezi obchodními společnostmi, na managementu nám do hlavy vtloukají organizační struktury podniku, na marketingu čtyři P atd. Nikdo se ale nestará o to, jestli si studenti získané informace dokážou propojit dohromady a především, jestli je zvládnou nějakým způsobem využít v praxi. Není se pak čemu divit, že Studenti VŠE se podnikání bojí (Článek původně vyšel ve Studentském listu). K založení firmy vám totiž ani deset semestrálek o minimálně 3000 slovech nepomůže.

Protože osobně považuji účetnictví a především některé jeho aspekty za důležité, ale nelíbí se mi způsob jeho výuky na VŠE, zajímá mě váš názor. Co by měl každý člověk o tomhle oboru znát? Jaké části účetnictví používáte ve své každodenní podnikatelské praxi nebo v osobních financích? Komentáře jsou vám plně k dispozici.

…a v úterý mi držte palce, ať si nevytáhnu finanční analýzu. ;-)