Hodnota věcí nehmotných
Psaním se prý dá vyléčit lecjaký splín. Tedy čtěte…
Jak někteří z vás vědí, posledních šestnáct dní jsem strávil v kolébce antické kultury, filosofie a olympijských her. Řecko je bezesporu zajímavá země s bohatou historií a zajímavými lidmi. Vyprávět by jistě mohl Yuhů, Plaváček i další osobnosti českého webdesignu (1, 2,…), které oceňují převážně půvaby ostrova Kréta.
Já se společně s přítelkyní Monikou podíval na zoubek pevninské části Řecka. A měli jsme se vskutku královsky! Putování od Soluně přes Athény a Peloponés až do Patry nám postavilo do cesty nejrůznější zážitky a obohatilo nás o nepřeberné množství zkušeností.
Kromě podrobného deníku jsem celý náš výlet pilně dokumentoval svým fotoaparátem Olympus C-745 Ultra Zoom a těšil se, až si zhotovené fotky prohlédnu, ukážu rodině a známým a některé z nich nabídnu k nahlédnutí i vám.
Ale!
Domů jsme dorazili v pořádku dnes v noci, fotoaparát však nikoliv. Nevíme, ve kterém z vlaků zůstal (naše cesta do Prahy vedla včera po vylodění z trajektu v Benátkách vlakem přes Vídeň a Břeclav se dvěma přestupy), nebo zda nám jej někdo odcizil, jisté však je, že je fuč se vším všudy.
Což o to, 15 000 Kč za foťák s koženým pouzdrem, dvěma sadami baterií a 256 MB paměťovou kartou rozdýchám, ale 350 ztracených fotografií, na které jsem se tolik těšil, mě opravdu trápí.
Stalo se vám někdy něco podobného? Tu bezmoc nepřeji snad nikomu z vás. Co znamenají peníze ve chvíli, kdy zoufale a především bezmocně sháníte pro vás tak cenný materiál, který náhodný nálezce smaže jediným stisknutím tlačítka?
Jako by vám někdo vymazal kus paměti…
Od dnešního dne aspoň z části chápu zoufalství lidí, které některý z živlů připraví o všechno. Dům je možné postavit znovu, peníze vydělat, ale vzpomínky a minulost, tu vám už nikdo nevrátí! Nikdy! Važte si jí. Važte si jí dvojnásob a střežte ji jako oko v hlavě.
RSS kanály
Je pravda, ze fotky z Recka (my jsme si zamilovali Korfu) zahreji na dusi, zvlast v zime, kdy je tady snih a mrazivo (jako staromilci fotime klasikou, a fotky mame papirove). Hlavni jsou vsak zazitky, ty vam uz nikdo nevezme. Leo
Leo
24 Srp 05 at 20.08
Tedy… to je katastrofa, která se dá srovnat s potopou světa nebo zvýšením daní. Já své fotky z Kréty mám uložené na sedmi různých místech :) Přijmi upřímnou soustrast a jednu dobrou radu. Fotoaparát je třeba hlídat lépe než nevěstu, ať už si o tom manželky, družky a přítelkyně myslí cokoliv.
Plaváček
24 Srp 05 at 20.08
Omlouvám se, ale rozhodně Ti nechci vyjádřit svou soustrast. Když někam cestuji, sice si sebou fotoaparát beru, ale fotím velmi málo, pouze věci výjimečné, u nichž je důležitá detailní dokumentace. Jinak se snažím spíš svět kolem sebe pozorovat a vnímat co nejintenzivněji, abych si ho zapamatoval co nejlépe. Fotky nejsou špatné, ale bezprostřední prožitek, nestíněný čočkou fotoaparátu či kamery, po kterém zůstává hluboký paměťový otisk, je podle mého názoru lepší a celkově pro člověka přínosnější ;–)
Vilém Málek
25 Srp 05 at 9.37
Foťák mám zatím rok, ale nic takovýho se mi zatím (naštěstí) nestalo… :( Naštěstí ale mám na cestách fotky uloženýna dvou místech, mám naštěstí databanku… a ještě jedna věc – zásadně nejezdíme vlakem, jezdíme autem či letadlem.
Jinak upřímnou soustrast. :(
tark
25 Srp 05 at 12.55
Vítej doma, pane!
A nesmutni, mě taky chybí pár dní (Wales, Bath, Cornwall, Brighton… ca 150 snímků – chybka čtečky) a rozdejchat se to dá, časem…
Jan Brašna
25 Srp 05 at 21.29
Vím, o čem píšeš, Vašku. Před devíti lety jsem byl ve Skotsku a fotolab mi zkazil negativy a tudíž byly fotky nepoužitelné. Pamatuji si, že jsem se tehdy bezmocí doslova rozbrečel.
P.S. Toho Olympuse C740 stále mám (pamatuješ, jak jsme o tom mluvili?). Může být tvůj, pokud ho budeš ještě chtít.
David Špinar
25 Srp 05 at 22.40
Určitě není příjemné ztratit cenné okamžiky zachycené v podobě jedniček a nul, ale co kdyby si ztratil manželku? To by byla teprve katastrofa :)
Ivorius
26 Srp 05 at 11.11
Ivorius: Manželku zatím nemá :o))
tark
27 Srp 05 at 19.48