Václavák | zaměřeno na obsah

Použitelnost není internetovou pavědou. V nejrůznějších podobách se s ní setkáváme na každém kroku.A většinou přitom vůbec nesedíme u počítače.

Tabulka v KFC poblíž stanice metra Háje v Praze.

Na této v dřevě zarámované tabulce stojí:

Přejeme si, aby naši zákazníci byli 100% spokojeni s kvalitou jídla, obsluhy a čistým prostředím restaurace. Pokud máte jakékoli připomínky, kontaktujte managera restaurace, který se bude snažit o Vaši maximální spokojenost.

Kontaktujte managera restaurace.

Ale jak? Kde ho najdu? Jak ho poznám? To mi za tu námahunestojí…

Opravdu KFC stojí o připomínky svých zákazníků? Chce na základějejich podnětů zlepšovat své služby? Kontaktovali byste manažera restaurace, kdyby se vám něco nelíbilo?

Kdyby raději…

• Napsali, kde manažera restaurace najdu.
• Přiložili číslo na bezplatnou telefonní linku.
• Umístili pod zarámovaný blábol telefon.
• Nebo mikrofon s velkým červeným tlačítkem, kam by mohl člověk svůj vzkaz namluvit.
• Nebo alespoň tužku, papír a schránku na stížnosti.

První pravidlo použitelnosti stránek, jejichž primárním účelem je vyhledávání:

Focus (pozice textového kurzoru) by měl být od začátku na vyhledávacím poli.

Dobrý příklad:

• Google

Špatný příklad:

• Pravidla českého pravopisu

Zajímavost z 28. 11. 2005: I zdi mají uši, a tak už mohu (a vy se mnou) na webu Pravidel českého pravopisu hledat zase o něco pohodlněji.

Ke konkurenci se obvykle chodí hledat dobré nápady. Proč tam ale nejít omrknout také chyby?

Použitelnost webových stránek se obvykle testuje na lidech, kteří testovaný web neznají. Existují samozřejmě výjimky, ale ty teď nechme stranou. Vtip spočívá v tom, že právě při pozorování těchto s webem neobeznámených lidí odhalíte jeho největší slabiny.

Nejlepší je testování použitelnosti

Testování použitelnosti je dost drahé. Je to pochopitelné. Musíte zaplatit uživatele, dát jim najíst a napít, zaplatit místnost, ve které se testuje, konzultanta, který pokládá všetečné otázky, kameru, veverku, která ji pohání, a nespočet dalších věcí.

Testování použitelnosti je dost drahé, a proto si ho nemůže dovolit každý. Jak potom ale zjistit, zda je váš web dostatečně použitelný? Těžko, pomyslí si BČW. Ale nějaká možnost tu přeci jen je. Dokonce dvě.

První možností je tzv. heuristická analýza použitelnosti. Ta spočívá v prohlížení webu a hodnocení jeho použitelnosti na základě známých pouček, pravidel a výsledků výzkumů. Heuristickou analýzu použitelnosti většinou nabízejí poradenské firmy (jako třeba ta naše) jako alternativu k tradičnímu testování použitelnosti.

Chybami se člověk učí, a to nejen vlastními

Druhou možností je vůbec netestovat svůj web, ale jít se podívat ke konkurenci. „Co zrovna tam zjistím o svém webu?“ napadne mnohé z vás. Víc, než byste asi čekali! Není tajemstvím, že například e-shopy se často vzájemně podobají jako vejce vejci a díky (nebo spíše kvůli) tomu trpí podobnými, či dokonce naprosto stejnými chybami.

Místo věčného přemítání nad vlastním webem tak radši vyrazte do internetových ulic a uliček. Tu narazíte na naprosto nepoužitelný formulář, tam zase na ukrytou důležitou funkci a hle, najednou si uvědomíte, že ani u vás tahle funkce není právě na očích.

Díky nacházení chyb na cizích webových stránkách máte možnost uvědomit si také chyby vlastní, které pod vlivem dobré znalosti svého webu běžně přehlížíte. Kromě chyb narazíte samozřejmě i na dobře vyřešené prvky a to se taky počítá!

Tak na co ještě čekáte? Utíkejte ke konkurenci a udělejte si na jejím webu malou analýzu použitelnosti. Alespoň část jejích výsledků pak s velkou pravděpodobností budete moci uplatnit na svém vlastním webu.

A pokud vám ta použitelnost není úplně jasná, nechte se důkladně proškolit, ještě zbývá několik míst. Já na školení přijdu a možná přijde i kouzelník ;-).

Souvislosti na Václaváku

• Oční kamera a testování použitelnosti

Někteří z vás ho znají osobně. Další alespoň vědí, o koho jde. Určitá skupina možná zná jen jméno. A pravděpodobně největší podíl čtenářů Václaváku jeho práci zná, ale ani si to neuvědomuje.

Řeč je o Martinu Snížkovi, autorovi desítek odborných článků na Intervalu, knihy CSS pro zelenáče a nově také konzultantovi Dobrého webu. Také on se počínaje dnešním dnem může pyšnit titulem pro 3. tisíciletí: blogger.

Nevím, jestli vás právě tento vznosný titul přesvědčí k navštívení jeho webu, vyhlídka na kvalitní zdroj odborných informací z webdesignu a přidružených oborů už zní o poznání lákavěji.

Tak proč ještě otálíte na Václaváku? Vyražte na snizekweb.cz! ;-)

Mike Rundle řeší v zajímavém článku (Business Logs, 11. 2. 2005) (via DWM ) úskalí testování použitelnosti pomocí oční kamery.

Oční kamera je zařízení, které se obvykle připevňuje na hlavu a s velkou přesností (okolo 0,5 centimetru) zaznamenává pohyb očí po sledovaném předmětu. Uplatnění nenachází jen při testování webových stránek, ale používá se také pro zkoumání návrhů letáků, reklamních materiálů apod. Více informací naleznete například na serveru Oční kamera.

Přínosy testování webových stránek oční kamerou jsou sporné, důležité je vyvarovat se chyb, které mohou výsledky testu zbavit vypovídající hodnoty. Stejně jako běžné uživatelské testování použitelnosti, i zde je dobré znát základy psychologie.

Problémem, který zmiňuje Mike Rundle, je častá nesourodost toho, na co se uživatel dívá a na co při tom myslí. I vám se jistě někdy při čtení stalo, že jste si přečetli odstavec a na jeho konci nevěděli, o čem se v něm psalo. To samé se může stát i při prohlížení webových stránek, především v případě uživatelů, kteří jsou zvyklí s daným webem pracovat.

Autor navrhuje klást uživateli otázky spojené s prohlíženou stránkou a tak získat jeho pozornost. Jistě se tak míra pozornosti věnovaná webu zvýší, já se však přesto kloním k názoru Nicka Finka, který považuje tento typ testování ve spojení se zkušenými uživateli daného webu za nevhodný.