Václavák | píše Václav Štrupl

Nepravidelné názory na internetový marketing a byznys.

Články : Archiv

Píšeme texty pro web

Psaní textů pro web je velice rozdílné od psaní textů určených pro tisk. Odlišnost vyplývá ze samotné podstaty internetu – lidé čtou většinou ve spěchu, nesystematicky a přeskakují mezi jednotlivými pasážemi. Pokud čtenáře nezaujmete po několika vteřinách, není pro něj nic snazšího než stránku jedním kliknutím zavřít.

Proč je správně napsaný text důležitý?

Dobře napsaný a zformátovaný internetový text přináší mnoho výhod a má obrovský vliv na kvalitu a úspěch webu. Jeho nejvýznamnějšími výhodami jsou:

Podpora dobré použitelnosti

Čitelný, přehledně strukturovaný a srozumitelný obsah je jedním ze základních předpokladů dobře použitelného webu. Návštěvník se musí v textu orientovat. Důležité je jasné a intuitivní rozdělení textu.

Přístupnost

Dobře napsaný text je přístupný úplně všem. Tento předpoklad ovlivňuje nejen zvolená forma a technické prostředky, ale také autorský styl. Kvalitní text na internetu je napsaný s ohledem na všechny čtenáře a díky tomu je srozumitelný a jeho smysl jasně pochopitelný.

Podpora viditelnosti ve vyhledávačích

Kromě návštěvníků webových stránek mají na internetu k textu přístup také roboty internetových vyhledávačů. Dobře napsaný a zformátovaný text je čitelný a srozumitelný i pro ně. Propracovaná struktura textu a volba vhodných slov významně podporuje dobrou viditelnost stránek ve vyhledávačích.

Úspory na správě webu

Správně napsaný internetový text je kvalitně zpracovaný i po technické stránce. Obsah je uzpůsoben tak, aby se dal snadno a efektivně upravovat a aktualizovat. Čím složitější je práce s textem, tím větší jsou náklady na jeho správu a tím i na správu celého webu.

V čem se text na webu liší od textu na papíře?

Ve stručnosti by se dalo říci, že téměř ve všem. Hlavních rozdílů je několik:

  • U internetového textu není většinou vidět celý kontext. V praxi to znamená, že skoro nikdy nezná čtenář všechny souvislosti. Text bývá součástí stromové architektury a ne lineární jako na papíře.
  • Text na internetu může být interaktivní. Díky elektronickému zpracování se může text měnit na základě akcí uživatele a to jak po stránce formy, tak obsahu.
  • Dalším specifickým znakem internetového textu je jeho nezávislost na zobrazovacím zařízení. Tím nemusí být vždy velký monitor. Čím dál více lidí používá pro prohlížení webových stránek mobilní telefon nebo PDA, zapomínat se však nesmí ani na postižené, pro něž může být zobrazovacím zařízením hlasová čtečka.
  • Autor má možnost přidělit jednotlivým částem textu sémantický význam. Díky tomu lze text snáze pochopit a interpretovat.

V čem je čtenář na webu specifický?

Každý internetový čtenář spěchá. Ač to může znít nadneseně, lidé na internetu čtou neradi a to především dlouhé texty. Člověk brouzdající internetem většinou přeskakuje mezi jednotlivými kapitolami a rozhodně neprochází text od začátku do konce.

S tím souvisí typický znak návštěvníků internetových stránek – ti stránku nečtou, ale pouze skenují (tzn. nesystematicky procházejí vizuálně nejvýraznější záchytné body). Čtenář obvykle nebývá připraven hluboce se do textu ponořit a začíst se.

Jaké jsou základní zásady psaní pro web?

Obsah

Obsah je alfou a omegou úspěšného textu na internetu. Špatný obsah, byť sebelépe zpracovaný, nikoho nezaujme. Při vytváření obsahu myslete především na to, aby byl dostatečně srozumitelný a pochopitelný pro všechny. Vyhněte se cizím slovům a odbornému žargonu. Obsah by měl být stručný a výstižný a přimět čtenáře k akci.

Architektura

Text musí být dobře zařazen v rámci celého webu a čtenář by měl mít o jeho zařazení přehled a snadno se orientovat. Důležité je označení předchozího, následujícího a hlavního dokumentu. I text samotný musí mít jasně danou strukturu. Obsah by měl být řazen podle důležitosti jednotlivých součástí (nejlépe tzv. „obrácená pyramida“).

Sémantika

Sémantika vyjadřuje význam jednotlivých součástí dokumentu. U textů psaných pro internet hraje významnou roli časté členění do odstavců. K snadné orientaci pomáhají také mezinadpisy a seznamy.

Písmo

Volba typu písma se odvíjí od místa jeho využití. Pro běžný text stránky je nejvhodnější písmo bezpatkové. Pro delší texty lze zvolit i patkové. To je vhodné použít také pro tiskové verze, protože se na papíře čte nejsnáze.

Velikost písma volte s rozvahou. Ani přílišná velikost není vždy ku prospěchu. U velikosti písma je nejdůležitější zachovat možnost její změny. Každý uživatel má specifické potřeby a tím je třeba se řídit.

Barvy

Barva je dobrý sluha, ale zlý pán. S ohledem na přístupnost nesmí barva nikdy sama o sobě vyjadřovat nějakou informaci. Také dostatečný kontrast je velice důležitý. Pokud není rozdíl mezi barvami pozadí a textu dostatečně výrazný, může tento problém čtení znesnadnit, případně čtenáře úplně odradit.

Pozor dejte na příliš výrazné barvy. Pro využití na webu jsou vhodnější tlumené, pastelové odstíny, které neruší a neupoutávají příliš pozornosti. Pro čtenáře nejvhodnější je kombinace tmavého popředí na světlém pozadí.

Vizuální zarážky

Prvky sloužící jako vizuální zarážky mají upoutat čtenářovu pozornost a tím mu usnadnit skenování obsahu stránky. Jako vizuální zarážky mohou sloužit například graficky oddělené boxy, dílčí nadpisy, zvýraznění prvního písmene nebo ilustrační obrázky. Při příliš častém používání se mohou stát vizuální zarážky kontraproduktiv­ními, proto je používejte jen tam, kde mají své opodstatnění.

Interaktivní prvky

Nejčastěji využívaným interaktivním prvkem je tzv. bublinová nápověda. Jedná se o text zobrazený po přejetí určitého objektu (slova, části textu,…) myší. Bublinová nápověda je ideální pro vysvětlování zkratek a zobrazování doplňkových informací.

Dalším interaktivním prvkem je zvýraznění kontrastu odstavce po přejetí myší. Tato metoda nalezne uplatnění především u delších textů. Její součástí může být také například zvýraznění odkazů náležících do daného odstavce.

Jak tedy psát pro web?

Jak vidíte, psaní pro web má svá specifika a ne každý, kdo umí psát tištěné texty, je dobrým autorem textů pro web. Při psaní mějte na paměti především své budoucí čtenáře. V duchu se zamyslete, jestli by vás samotné bavilo text číst a pokud zní odpověď „ne“, je na čase něco změnit.

Napsal Václav Štrupl

21. 6. 2004 v 20.22

Dělejte bláznivé věci

Ne, tenhle příběh není o používání tabulek pro třísloupcový layout, jak se asi mylně domníváte po přečtení nadpisu. Je to příběh plný touhy, odvahy, akce, potu a dvou kopečků výtečné zmrzliny. Pohodlně se usaďte, nalijte si své oblíbené pití a nechte se zmámit představou klidného odpoledne na pražském sídlišti při teplotě dosahující třiceti stupňů Celsiovy termální škály, kdy je i obvykle čiperný jarní vánek moc líný, než aby vylezl ze svého úkrytu.

Celou neděli jsem seděl u počítače. Kromě sezení a občasného protahování trpícího těla jsem shodou okolností téměř bez přestání bušil do klávesnice. Byl to boj. Nutno říci, že dost nevyrovnaný. Na jedné straně ringu jsem se krčil já s mírně omšelým Koskem v ruce, na té druhé se tyčilo hned trio silných soupeřů ve složení Apache, PHP a PSPad. Několikrát se o mě pokoušelo nutkání vhodit pomyslný ručník do elektronického ringu a jít provozovat nějaký méně bolestivý sport, nakonec jsem však vydržel a utkání skončilo těsnou remízou.

Místo kýženého odpočinku, který by člověk očekával se začátkem nového pracovního týdne, mě v pondělí čekala další vydatná porce bojových kol. Zápas to byl krutý. Sezením pokřivené tělo by mohlo vyprávět. Obzvláště od zad byste si jistě vyslechli učiněný žalozpěv. Nakonec jsem ale zvítězil. Natrhl jsem Apačovi trenky a on musel chtě nechtě se svými kamarády interpretovat mé ďábelsky sesmolené skripty. Jako správný záporňák však neumřel. Odešel s kumpány na noc do ústraní a po cestě pryč mi ještě stihl slíbit krutou odvetu. Nejsem Rambo, dostal jsem strach.

Úterní dopoledne se vleklo jako Škoda 100 do kopce. Nepříznivé vyhlídky na další boj mě přiměly k úhybnému manévru v podobě návštěvy knihovny. Ani tam se ale člověk nemůže skrývat věčně, musel jsem tedy domů. Už ve dveřích jako bych slyšel válečné tance nepřátel, kteří brousili své binární meče, aby protnuli můj skript jako nevhodný vtip konverzaci s přitažlivou slečnou. Bitva se zdála nevyhnutelná. Usedl jsem k počítači, urovnal podložku pod myš a naposledy promasíroval svaly na posledních článcích prstů. Ještě prokřupat klouby a vzhůru do boje!

Mám moc rád kopečkovou zmrzlinu. Baví mě vybrat si dva nebo tři kopečky a nechat si z nich udělat sladký, barevný semafor trůnící s rozhledem na křupavém kornoutku. Každá příchuť se vždycky krčí ve své vaničce a vyzývavě na mě hledí. Tak vyzývavě, že si nezadá ani s pohledem krásné dívky sedící naproti ve vagonu metra. Když si představím kopečkovou zmrzlinu, vzpomenu si vždycky na jednu malou cukrárnu v Sázavě. Tam ji mají a tuze dobrou.

Často přemýšlím, kde bych chtěl zrovna v danou chvíli být. Většinou se bohužel vysněné místo neshoduje s tím, kde se zrovna nacházím. To parné úterní odpoledne jsem si přál být v Sázavě. Dostal jsem chuť na tu výbornou zmrzlinu, kterou tam mají. Kopeček za pět korun. Exotické příchutě za šest.

Zapnul jsem PSPad a Apače. Spustil jsem také prohlížeč. Zjistil jsem nejbližší spojení do Kostelce nad Černými lesy, kde máme chatu, a počítač vypnul. Láhev Aquily, Horalka, sluneční brýle, téměř vybitý mobil, peněženka a Kalibův zločin od Karla Václava Raise. Tyto věci spojuje jediné – staly se obsahem mého baťohu pro tohle odpoledne. Rozhodl jsem se rychle a stejně rychle se vypravil na cestu.

Máma zrovna ležela. Je profesorkou na střední škole, takže se není čemu divit. Lidé s rizikovým povoláním si musí odpočinek dopřávat častěji než obyčejní smrtelníci, jinak by se pravděpodobně zhroutili.

Tak ahoj!

Ahoj..hm..ty někam jdeš?!

Jo, jedu do Sázavy na zmrzlinu.

Cože? Do Sázavy na zmrzlinu? (jeden ze zlozvyků většiny osob něžného pohlaví – zopakují váš výrok jako tázací větu přesto, že vás evidentně moc dobře slyšely)

Jo, mám na ní chuť a za pět minut mi jede autobus. Budu tady do večeře…asi. Ahoj!

No, tak ahoj…

Autobus číslo 267 jel přesně. Po deseti minutách jsem krátkou „dvašestsedmičku“ vyměnil v Uhříněvsi za delší a uvnitř stejně horkou „třiosmjedničku“. Výjimečně nebyla přecpána nevraživými důchodci, což mě potěšilo. Tentokrát tvořila naprostou většinu osazenstva prepubertální děvčata s časopisy plnými fotek známých osobností a vášnivě se líbajících párů. Když jsem vytáhl Raise, připadal jsem si trochu divně, ale jemu ani mně to tolik nevadilo, takže jsme celou půlhodinu cesty strávili společně.

Dorazil jsem k chatě a našel tam dědu luštícího křížovku. Před ním stály na stole dva šálky s kávou připravenou na styk s H2O o teplotě přibližně 90°C.

Čau dědo!

Jéé, ahoj…kde máš babičku?

Co bych dělal s babičkou?

Říkala, že přijede zpátky ještě dopoledne. Už ji čekám od jedný. Jakým jsi jel autobusem? A kdy jede další?

Děda byl evidentně potěšen mým náhlým vpádem do fádního odpoledne, ale kdybych přivezl babičku, byl by ještě radši. Slupnul jsem zbytek víkendové rolády, vyndal horské kolo a neotálel už ani minutu. Rád bych s dědou konverzoval, ale zmrzlina je zmrzlina a mě čekala ještě pěkně dlouhá cesta. Vylíčil jsem v rychlosti svůj plán, načež děda nasadil podezřele podobný výraz jako máma.

Cestu z Kostelce do Sázavy znám dobře. Na motorce jsem tam jezdil v létě každou chvíli. Tentokrát jsem jel na kole a asi proto jsem přejel správnou odbočku a zajel si tak o pět kilometrů. První z nich jsem jel prudce dolů, abych měl v táhlém stoupání táhnoucím se přes zbylé čtyři dost času na zpytování svědomí. Nakonec si mě správná cesta přeci jen našla a radostné shledání vyústilo v dalších skoro dvacet kilometrů jízdy do Sázavy. Na motorce je to lepší – člověk nemusí šlapat a zaklínat své ochablé svaly a může se nerušeně kochat přírodou. Já zaklínal pořád.

Stříbrnou Skalicí jsem prosvištěl jako blesk. Ještě aby ne, ve směru na Sázavu je to pořád z kopce a já nemusel asi dva kilometry ani šlápnout. Následující poklidná rovinka mi dodala předčasný optimismus. Právě tady jsem si na chvíli pomyslel, že jízda na kole je docela zábavná a nenáročná věc. Většinu cesty mě ale bohužel doprovázel přesně opačný názor.

Přál bych vám zažít pocit, který opanoval celé moje JÁ ve chvíli, kdy jsem dorazil na místo. Proměnit ve dvou hodinách sladkou představu v realitu, to se mi nepodaří každý den. Euforie mohla zmizet, když jsem ve své nešikovnosti málem poslal oba kopečky i s kornoutkem do nepříliš dobré společnosti plivanců a odhozených žvýkaček, které obývají každý správný chodník. V posledním okamžiku ale zasáhla všemocná ruka štěstěny a já si jen trošku upatlal již tak dost propocené triko. Žádná škoda. Zmrzlina chutnala výtečně i po incidentu a já si užíval svůj splněný sen.

Čas ani Zdeněk Srstka nezastaví, a tak, po slastných okamžicích lízání, přišel čas šlapání. Vždycky jsem měl pocit, že cesta zpátky utíká rychleji. Po krátké logické úvaze však nedostal tento pocit ani milimetr prostoru. Cesta zpátky, tentokrát do Prahy, se totiž měla svou délkou rovnat více než dvojnásobku cesty sem. Vzhledem k námaze vynaložené na těch prozatím ujetých dvacet pět kilometrů byl již tento fakt sám o sobě dost skličující. Když k tomu přičtete, že od řeky se jede vždycky do kopce, dovedete si představit, jaké bylo mé rozpoložení.

Bylo skvělé! Řekl jsem si, že si nenechám zkazit náladu nějakými kilometry, aspoň udělám něco pro svoje zdraví. Mnohokrát v průběhu cesty jsem si na to vzpomněl, ale ani jednou se mi nepodařilo znovu vyvolat obdobné pocity. Krizí jsem měl několik. Přesněji řečeno mnoho. Svaly často hlasitě odporovaly zátěži, které jsem se je rozhodl podrobit v zájmu plnění svých tužeb. Myslím, že ty jim byly ukradené.

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale dojel jsem. Při pohledu do tváří všech členů rodiny, když vzhlédli mým směrem od koprové omáčky, jsem se na chvíli polekal, že jsem cestu nepřežil. Nakonec se ale ukázalo, že jsem jen na úterní odpoledne neobvykle zpocený a špinavý. Asi bych se lekl, kdybych se takhle potkal v někdy v noci. Naštěstí není kosmetického problému, který by nevyřešila pořádná sprcha. Kdyby jen ta vana neměla tak vysoký okraj. Přes značné obtíže s překonáváním nejrůznějších bariér skončilo nakonec mé tělo pod osvěžujícím proudem vody a ze mě se pomalu začal znovu stávat člověk. Aspoň myslím.

A teď sedím zase u počítače. Ve srovnání se situací před deseti hodinami jsem ale mnohem spokojenější. Nestihl jsem sice večeři a chvílemi proklínal všechno možné, ale musím vám říct, stálo to za to.

Plňte si také své malé sny. Neexistuje lepší lék na stereotyp, než rychlé rozhodnutí. Nepřemýšlejte o tom, co chcete zrovna udělat a prostě to udělejte. Zkuste to, nebudete litovat!

Napsal Václav Štrupl

20. 6. 2004 v 21.45

Pozor na robots.txt

Při vytváření souboru robots.txt buďte velmi obezřetní, přístup k němu mají kromě robotů i lidé. A lidé jsou zvědaví…

Jak asi většina z vás ví, soubor robots.txt slouží k omezení pohybu nejrůznějších automatických robotů po vašich stránkách. Taky asi víte, že je třeba umístit jej do kořenového adresáře webu. A právě kombinace těchto dvou vlastností s sebou nese určitá rizika.

Do souboru robots.txt, pokud ho na serveru máte, se vám totiž může kdokoliv podívat. Stačí zadat www.nejakadome­na.neco/robot­s.txt a pokud se zde daný soubor nachází, hned si ho může každý přečíst. Vzhledem k účelu robots.txt je to dost podstatný problém. Proč někam zakazovat robotům přístup? Asi proto, aby se obsah daného souboru/adresáře nezaindexoval do databáze a nestal se tak veřejně přístupným.

Dříve platilo, že stránku, na kterou nevedl odkaz, vyhledávač jednoduše nenašel. Stačilo hlídat, aby se odkaz na ni nikde nevyskytoval. Zde však nastává druhý problém. Dnes totiž vyhledávače přebírají informace o stránkách také ze svých toolbarů. Jenže vy jim přístup na neveřejné stránky zakázat potřebujete. Jak z toho ven?

Řešením je nezadat do robots.txt cestu k souboru v kompletní podobě. Robotovi totiž stačí k zákazu pouze jednoznačný začátek cesty k danému souboru nebo adresáři, kdežto člověku ne. Pokud tak neučiníte, bude se moci kdokoliv dostat třeba k administračnímu rozhraní, připravovaným projektům nebo statistikám.

Situace po úpravě například pro soubor tajna-fotogalerie.html v adresáři tajnosti vypadá následovně:

User-agent: *
Disallow: /taj #pokud nechcete indexovat celý adresář
Disallow: /tajnosti/tajna-f #pokud vám stačí zakázat indexování příslušného souboru

Pokud se chcete o robotech a souboru robots.txt dozvědět víc, doporučuji vám web robotstxt.org. Dobrým zdrojem v češtině je Yuhůova stránka o vyhledávačích.

Napsal Václav Štrupl

19. 4. 2004 v 20.26