Kdybych měl jmenovat jen události z poslední doby, na mysl mi přijdou přinejmenším:

• Digital Natives od Proximity, jejíž první díl se odehrál dnes v Hiltonu.
• Páteční konference s dlouhým názvem Internet vs. média: Jak ušetřit, vydělat nebo se inspirovat na internetu pod záštitou FUTUROOMu a českého Google.
• Konference o webové analytice od Dobrého webu
• Internet Effectiveness Awards od Asociace .BIZ

…k tomu přidejme sem tam nějakou tu zajímavější konferenci od Economie (například loňský Internet jako nástroj vlivu), v poslední době hodně časté Google Univerzity a nálož pravidelných akcí od Internet Infa (např. NetClub, WebTop100 či Křišťálová Lupa) a už by leckdo mohl nabýt dojem, že kdo stíhá všechny tyhle akce oběhnout, moc další práce asi neudělá.

A to jsem ještě nejmenoval všechny večerní dýchánky Tuesday, které už kromě pátku vytapetovaly celý pracovní týden a občas člověka připraví i o nějaký ten víkend. Stejně tak WebExpo.

Je toho dost, viďte. Až si člověk říká, jestli to má vlastně smysl. Jestli se ještě něco nového dozví, nebo si jen popáté poslechne, že sociální sítě jsou cool a o coffee breaku pozdraví pár známých. Co si o současném boomu internetových konferencí a akcí myslíte vy? Když pominu marketingový/networkingový efekt, má cenu je navštěvovat s vizí, že se dozvíte něco nového? Těším se na vaše názory.

Teď ale dost nářků a zpátky k věci. Připravil jsem pro své věrné čtenáře malý dárek – bakalářskou práci na téma komplexní analýza webových stránek, kterou vám dávám k dispozici zdarma a navždy. :-) Jejím předmětem je velice překvapivě analýza webových stránek z nejrůznějších pohledů (použitelnost, návštěvnost, konkurence atd.), nepřekvapivě doplněná o nějakou tu teoretickou omáčku.

Prohlížejte a stahujte tedy níže, a pokud byste k tomuhle půl roku starému textu měli nějaké poznámky, rád si je přečtu v komentářích.

Václav Štrupl: Kompexní analýza webových stránek (PDF, 1,6 MB)

Pěkný den všem a statečným stáleještěstu­dentům obzvlášť.

Vylepšení funkcí telefonu

Android v telefonu T-Mobile G1 je v základu funkčně relativně chudý, což vnímám jako velkou výhodu. Kromě aplikací pro práci a zábavu (viz níže) a spousty her je v Marketu (tam se hledají a instalují aplikace) k dispozici i celá řada vylepšení funkcionality systému. Mně dobře slouží následující.

• aSettings – aplikace pro rychlé zapínání a vypínání datových přenosů, WiFi, GPS, Airplane módu, vyzvánění a úpravu jasu.
• Dark Keys – u bílých G1 není při pološeru k přečtení bílá automaticky podsvícená klávesnice. V takové situaci je aplikace Dark Keys nedocenitelná, protože neumí nic jiného, než jedním kliknutím podsvícení vypnout/zapnout.
• SnapPhoto – vylepšení foťáku v G1, které detekuje pohyb telefonu a snímek vyfotí v ten nejvhodnější čas. Výsledky jsou dobré, ale pro focení momentek je lepší tuhle vychytávku vypnout, jinak byste mohli ten správný moment prošvihnout.
• Any Cut – rychlá tvorba odkazů na plochu a klávesových zkratek. Odkaz si můžete vytvořit třeba z odchozího volání, takže pak na jeden klik ze základní plochy rovnou voláte. Umístěte takhle na plochu přítelkyni, uděláte jí tím radost. ;-)
• aTrackDog – správa nainstalovaných aplikací. Sleduje, jestli není pro některou z vašich aplikací dostupný update. Navíc umožňuje trackování verzí a export seznamu vašich aplikací.
• Discover – správce souborů v paměti telefonu i na paměťové kartě. Funkce jako kopírování, vytváření adresářů a přejmenování souborů jsou samozřejmostí.
• SMS Popup – když vám přijde SMSka, tahle aplikace zařídí, aby se její text objevil přímo na displeji po vzoru iPhone. S aplikací opatrně, pokud vám SMSky horlivě píše milenka.

Do kanceláře

V základu podporuje Android Gmail a případně další e-mailové účty, automaticky se propojuje s Google kalendářem, nabízí snadnou správu kontaktů (které se taktéž automaticky synchronizují s Gmailem), jednoduchý browser, kalkulačku, budík, instant messanger Google Talk a jak jinak než Google mapy. Pokud jste se chytli do kancelářských sítí Microsoftu, začnete synchronizací.

Pro průběžnou synchronizaci kalendáře dobře slouží Google Calendar Sync, v úvahu připadá také placený Google Android Sync se čtrnáctidenní trial verzí, který podporuje i synchronizaci úkolů a kontaktů. S kalendářem a kontakty by si měl poradit také ContactsCalen­darSync, ten ale podporuje pouze Exchange Server 2007. Kontakty je možné převést i ručně přes export v Outlooku a import v Gmailu, musíte si ale trochu vyhrát s exportovaným .csv souborem, aby si s ním Gmail poradil. A co s e-maily?

• Moxier Mail – zatím asi jediná rozumná možnost, jak do G1 s Androidem tahat e-maily z Exchange. Podporuje pouze jednu složku (základní Inbox) plus odeslanou poštu, ale myslím, že pro 90 % lidí to bude plně dostačující.
• OI Notepad – jednoduchý poznámkový blok s možností ukládat zápisky na SD kartu a z téhož místa je otevírat.
• Greed – RSS čtečka s integrovaným Google Readerem. Nainstalujete, zadáte přihlašovací údaje ke svému Google Accountu a už to jede. Pro čtení zdrojů na cestách ideální.

Pro život a zábavu

Asi většina aplikací v Marketu spadá právě do této kategorie. 90 % z nich je zároveň zcela zbytečných. Instalovat můžete všechno možné – od tradičních simulací baterky (Flashlight), přes nespočet her, až po nahrané zvuky prdění či potlesku. Mě tohle nikdy moc nebavilo, takže následuje alespoň pár aplikací, které se hodí téměř každému.

• AccuWeather – aplikace s informacemi o počasí. Kromě aktuální situace nabízí také předpověď na pár dní a obrázek z radaru. Samozřejmostí je možnost zvolit jednotky (°C a °F) a periodu aktualizace. Existují i další aplikace s počasím, ale troufám si tvrdit, že pro nás, kdo se raději podívají z okna než na telefon, bude asi dostačující kterákoliv z nich.
• PicSay – jednoduchý, ale mocný editor fotek a obrázků. Můžete k nim přidávat komentáře, různé grafické blbůstky (třeba posadit kamarádovi na hlavu kreslený klobouk), aplikovat filtry apod.
• fBook – aplikace pro Facebook. Zatím jsem se v ní zcela nezorientoval, ale pro rychlý přehled o aktuálních status updatech kamarádů (aneb jak zabít pár minut) je to dobré.
• Twidroid – pěkná aplikace pro Twitter. Co se mi líbí je (u Androidu asi běžná) automatická integrace do systému – tzn. že když chcete například poslat fotku na Twitter, nemusíte tak činit přes Twidroid, ale jednoduše klepnete na danou fotku a přes odkaz Share se dostanete i k možnosti Twidroid. To samé ale platí pro všechny aplikace, tedy např. PicSay nebo Moxier Mail.
• Quickpedia – rychlý přístup k vyhledávání na Wikipedii. Aplikace zároveň obsahuje položky Featured, Popular, News a Nearby, takže vzděláváním posedlí jedinci budou mít kdekoliv o zábavu postaráno.
• WordMate – slovníková aplikace, které ale pro plnou funkčnost musíte předhodit soubory se slovníkem. Doporučuji postupovat podle návodu na serveru Můj Android.
• Shazam – jedinečná záležitost. Téhle aplikaci necháte na chvilku poslechnout právě hrající song a ona vám řekne, o co že se jedná. Testoval jsem i několik exotičtějších kousků a světe div se, Shazam byl úspěšný na 100 %.
• imeem Mobile – internetové rádio podle vašeho hudebního vkusu. Je nutné se registrovat (což lze i přímo z telefonu) a pak už můžete vesele vyhrávat. Zatím jsem zkoušel jen letmo, ale pro rozšiřování hudebních obzorů by se aplikace mohla hodit.
• Lokola – hledej kolem dokola, aneb lokální vyhledávání čehokoliv a také snad první česká Android aplikace. I když jsem Lokolu zatím nevyužil, jako patriot ji zatím určitě nechám v telefonu a dám jí příležitost najít mi nějakou pěknou kavárnu v Praze.
• Barcode Scanner – čtečka čárových kódů, QR kódů a možná ještě něčeho dalšího. U knížky se osvědčila, když jsem ji zkoušel pustit na bonbóny LINDOR nebo papírové kapesníčky, zklamala. Možná je to tím, že pro hledání používá Google.co.uk, žádnou její alternativu jsem zatím nezkoušel.

A to je pro dnešek vše. Pokud používáte na Androidu nějakou zajímavou aplikaci a chcete se o ni podělit, komentáře jsou vám k dispozici a čtenáři vám budou jistě vděční.

P.S. Pokud jste sem přišli náhodou a jste zrovna ve fázi výběru vhodného telefonu, vřele vám doporučuji čtivý článek Davida Grudla Jak mě napálilo HTC a Microsoft. S chutí bych se pod něj podepsal.

Rád bych se zamyslel, jestli je to k něčemu dobré.

Termín social media press release jsem zaslechl poprvé až včera na pěkném školení copywritingu Adama Javůrka (které už se bohužel bude konat pouze jednou). Z toho mohou plynout dvě věci:

1. Jsem neandrtálec, který nedostatečně sleduje současné trendy, a i když se o této nové podobě tiskových zpráv všude psalo a každý už je vydává, já to přehlédl.
2. Social media press release je zajímavý nápad, ale ani po dvou letech se neuchytil natolik, aby se z něj stal současný standard.

Než se pustíme do analýzy předchozích dvou bodů, slušelo by se v kostce shrnout, čím se vlastně sociální tisková zpráva vyznačuje:

• Zpráva neobsahuje pouze text, ale také další informace v různých formátech – zvukové soubory, videa, obrázky, schémata a další.
• Součástí zprávy jsou odkazy na nejrůznější záložkovací služby a agregátory (del.icio.us, Digg atd.) a odkaz na RSS feed.
• Kromě tradičních kontaktních informací naleznete ve zprávě i moderní kontaktní možnosti (Skype, ICQ apod.).
• Zpráva obsahuje odkazy na související články a zdroje.
• Struktura zprávy nemusí být tradiční (titulek – text s citacemi – informace o firmě – kontakt), ale často se dělí na hlavní informace v bodech, citace jednotlivých lidí a další informace (viz výše).
• Z uvedených předpokladů navíc plyne, že zpráva je obvykle dostupná v interaktivní podobě na webu a nikoliv ve statickém dokumentu.

Pokud si o tiskových zprávách pro sociální média chcete přečíst více, na konci článku nabízím několik odkazů na související zdroje. Nejvýmluvnější je asi šablona social media press release v PDF, kterou uveřejnila americká PR agentura SHIFT communications.

Proč se sociální tiskovky zatím nestaly standardem

Teď se ale pojďme vrátit k otázce, proč zatím moderní formát tiskových zpráv není natolik rozšířený, aby se stal současným standardem. Osobně se domnívám, že hlavní překážka plyne ze samotné podstaty tiskových zpráv – jedná se o útvar určený k distribuci novinářům, kteří by měli mít s jejím zpracováním a publikováním pokud možno co nejméně práce. A to social media press release nesplňuje.

Její hlavní devizou je komplexnost informací a nástrojů pro práci s nimi, nejsem si ale jistý, jestli právě tohle novináři obvykle vyhledávají. Kolik z nich chce trávit čas studováním všech dodaných
materiálů a odkazů namísto jednoduchého copy & paste? A na druhou stranu – kolik běžných lidí, kteří zprávu naleznou v sociálních sítích, zajímá více či méně komerční sdělení? Myslím, že moc ne.

Ať už se mnou souhlasíte nebo ne, rozhodně vás nechci od vytváření tiskovek 2.0 odrazovat. Naopak, tento formát mě zaujal a i s výše uvedenými pochybnostmi má podle mě na současném webu význam. Příjemce dostane fůru informací a je na něm, jak s nimi naloží, a vydavatel zprávy má perfektní možnost, jak zvýšit atraktivitu svého sdělení a zajistit jeho rozšíření. A to nemluvím o SEO efektu, který šíření zprávy sociálními sítěmi přináší…

Tak co, kdo vydá v Česku jako první tiskovku 2.0?

Související odkazy

• Social Media Release Blog a především článek Elements of the Social Media Release
• The Social Media Press Release Debuts – Download the Template Today! (Todd Defren na PR Squared)
• How to Write a Social Media Press Release (Muhammad Saleem na Coppyblogger)
• Why Use Social Media With Your Press Release? (Lee Odden na Online Marketing Blog)
• Quo vadis press release? (Mediaguru.cz)

Klikněte pro plnou velikost.

Vyrovnané přínosy, které zúčastněným stranám spolupráce přináší, jsem pracovně označil jako pravidlo 2×2. Tento název vyplývá ze skutečnosti, že každému ze dvou zúčastněných subjektů plynou z kooperace dva stěžejní přínosy. Podívejme se na ně pohledem obou z nich.

Affiliate partner

1. Provize z prodeje. Čím více návštěvníků na web přivedete a čím kvalitnější návštěvnost to bude, tím větší část těchto lidí nakoupí a tím vyšší provizi dostanete. Někteří provozovatelé (např. Invia) nabízejí také peníze za každý proklik, jedná se ale spíše o výjimku.
2. Rozšíření obsahu vlastního webu. Význam tohoto přínosu samozřejmě závisí na tom, jakým způsobem do svého webu affiliate odkazy zakomponujete. Osobně ho považuji za důležitý. Máte-li například web o cestování, konkrétní nabídku zájezdů či odkaz na cestovní agenturu čtenáři jistě uvítají. Stejným způsobem jsem uvažoval například u webu Sdružení přátel piva, kde odkaz na nabídku pivních plakátů (vpravo nahoře) považuji v první řadě za zajímavý obsah pro návštěvníky a teprve poté za možnost drobného přivýdělku.

Provozovatel affiliate programu

1. Zvýšená přímá návštěvnost » více zákazníků. Zvýšení návštěvnosti (a tedy i počtu objednávek) je asi nejčastější důvod zřízení partnerského programu. Provizní systém přitom dává provozovateli jistotu, že zaplatí jen za skutečně kvalitní návštěvnost, z níž mu plynou dodatečné příjmy.
2. Propagace webu ve vyhledávačích (SEO efekt zpětných odkazů) a posilování značky. Aby mohl partner vydělat peníze, musí na web provozovatele přivést návštěvníky. Aby tam přivedl návštěvníky, musí vytvořit zpětné odkazy. Ty mohou mít různou podobu (textové, grafické, dynamicky generované atd.), od které se následně odvíjí veličiny jako míra prokliku či síla brandového efektu pro provozovatele partnerského programu.

Potud vše jasné, kapitalista tleská. Jenže, co když partner (záměrně či nevědomky) uvede odkaz na svém webu v takové podobě, že vám jako provozovateli nepomůže ve vyhledávačích? Stačí k tomu javascriptové přesměrování, možná i atribut rel=nofollow a nebo jiná kulišárna. Jak s tím naložit?

Podmínky affiliate programu

Konečně se dostáváme k druhé části nadpisu – podmínkám affiliate programu. Měl by v ní provozovatel určitým způsobem požadovat konkrétní podobu odkazu, která jeho webu zaručí přínos z hlediska SEO? Nebo je takový požadavek zbytečný, protože většina partnerů nemá důvod odkazy znehodnocovat a nečiní tak ani nevědomky?

Z vlastní zkušenosti vím, že obzvláště ti největší (a z obchodního hlediska nejvýznamnější) partneři nedávají nic zadarmo a zabránit SEO efektu zpětných odkazů jim nečiní ani nejmenší problém. Jednají prostě v duchu hesla: Chceš odstranit přesměrování? Sáhni hlouběji do kapsy.

Otázkou však je, zda by partnery nová podmínka v pravidlech neodradila, nebo nevedla k vyjednávání ještě před tím, než se vůbec do affiliate zaregistrují. A nakonec je nutné si uvědomit, že zavedení této podmínky vede obecně k vyšší složitosti pravidel a v případě kontroly odkazů i vyšším nákladům na správu programu.

Z výše uvedených důvodů jsem spíše proti a ani našim klientům při zavádění partnerského programu neradím, aby tuto podmínku do pravidel zahrnovali. Ostatně, zatím jsem se s ní nesetkal ani v pozici partnera u jiných affiliate programů. A jaké jsou vaše zkušenosti? Těším se na vaše názory.

Cestu nám tentokrát neukážou ani sousedé za oceánem, protože i tady dělá prémiový obsah kotrmelce jeden za druhým. Zatímco v The New York Times placený přístup v září zrušili a stejnou cestou se vydal i Rupert Murdoch s odkoupeným Wall Street Journal, z veřejného finančního výkazu známé SEO firmy SEOmoz je patrné, že prémiový obsah je hlavním zdrojem jejich příjmů a dokáže uživit nemalou skupinu lidí najednou. O změně svého obchodního modelu pro SEO Book navíc uvažoval další SEO guru Aaron Wall a z relativně nového webu jednoho z nejznámějších webových copywriterů posledních let, Briana Clarka, by se dokonce mohlo zdát, že založit si obživu na tvorbě placeného obsahu je hračka.

Osobně si myslím, že…

Prémiový obsah má šanci, ale…

…musí splnit hned několik náročných kritérií:

• Měl by být úzce tematicky zaměřený. Čím obecnější téma totiž zvolíte, tím větší konkurenci budete mít. Chcete-li informovat o fotbalu, budete soupeřit s celostátními periodiky všech velikostí i globálními hráči, ale zvolíte-li za téma působení Slavie v domácí lize v roce 2008, potenciální konkurence už bude o poznání slabší.

• Unikátní musí být i obsah samotný. Nelze jen přejímat informace z široce dostupných zdrojů. Lidé chtějí zákulisní informace, tajné tipy a triky, nezveřejněné nahrávky a cokoliv zavání exkluzivitou. Pokud je autor i v praxi prokazatelně propojený s prostředím/o­borem, o kterém píše, tím lépe.
• Rozhodně by však autor měl být dostatečnou autoritou. V tomto bodě spočívá největší část důvěryhodnosti celého projektu. Mají-li lidé někomu za obsah platit, musí jeho autora znát a považovat za autoritu. Napíše-li eBook o SEO Marek Prokop, budu o jeho koupi vážně uvažovat (a doufat, že ho od Marka stejně dostanu zadarmo ;-), pokud tak ale učiní Petr Novák z Pelechů, bude mě muset hodně přesvědčovat o své odbornosti, abych mu odsypal ze svojí kasičky.
• Pokud je předmětem zpoplatnění již existující forma obsahu (např. články vycházející na existujícím webu, newsletter se mění na placený apod.), měl by mít takový obsah velkou čtenářskou základnu. Je pošetilé počítat s tím, že k zaplacení přesvědčíte více než jednoho čtenáře ze sta. Pokud ano, patří vám respekt, pokud ne, je na čase přidávat ty stovky, ze kterých pak vždycky jednoho naberete. Pro zajímavost: SEOmoz má statisíce čtenářů, více než 53 000 registrovaných členů, ale jen přibližně 1500 lidí platí za přístup k prémiovému obsahu.
• A protože jsme dospěli k tomu, že potřebujete hodně lidí, abyste z nich mohli rekrutovat dostatečné množství platících, je stěžejní i to, zda má vámi zvolené téma dostatek potenciálních čtenářů obecně. U již zmíněné Slavie se o tom dá uvažovat, pokud je ale vaší doménou mikropaloentologie, pravděpodobně ani nenajdete celou stovku lidí, ze které byste mohli získat toho jednoho.

Nakonec zbývá otázka, jestli je splnění všech výše uvedených cílů v podmínkách desetimilionové česky mluvící společnosti vůbec reálné. Za příklad česky psaného placeného obsahu může posloužit například Respekt (tento model používá už od roku 2003), jeho úspěch je ale nejistý a navíc má silnou podporu v tištěném vydání. Na druhou stranu, v cizím jazyce (typicky angličtina) se utkáte s globální konkurencí, mnohem větším množstvím neplacených informací a nakonec i vyššími náklady pramenícími z jazykové bariéry.

Co myslíte, vyplatí se vytvářet prémiový obsah pro světové nebo i české publikum? A je prémiový obsah obecně slepou uličkou rozvoje internetu, nebo slibuje světlé zítřky, jak se domnívá Tropical SEO, který mě k napsání tohoto článku inspiroval? Těším se na vaše komentáře.

Hned, když jsem pohlédl na nově spuštěný web prodejce digitálních fotoaparátů Aaron.cz. Aaron je přímá konkurence Megapixelu, což je jeden z klientů, se kterými spolupracujeme hned od vzniku H1.cz. Čas letí, takže už je to více než dva roky, kdo by to byl řekl. Kromě toho, že obě firmy mají hodně podobný sortiment, mají teď už také téměř shodný web. Tak tomu ale nebylo vždycky…

Nový web Aaron.cz je stejný téměř ve všem:

• Struktura a rozdělení produktové navigace.
• Horní statická navigace.
• URL adresy.
• Stránka s výpisem produktů. Např. digitální fotoaparáty na Megapixelu vs. Aaron.
• A rozhodně i stránka detailu produktu.

…dokonce i vyhledávací pole je stejně (špatně) umístěno v levém sloupci. Lepší je dát ho doprava, což potvrdilo i naše uživatelské testování. Věřte mi, že i když jako nezaujatí pozorovatelé nemusíte shody poznat na první pohled, Aaron je téměř dokonalou kopií Megapixelu. A teď přijde to nejlepší.

Web Megapixel.cz je v téhle podobě na internetu již dva roky! Nepotěšilo by vás to? Protože se jedná doslova o moje dítko, kterému se celé ty dva roky poctivě věnuji, mám opravdu velkou radost, že i po dvou letech je web natolik kvalitní, aby vyhrál dvě první místa v soutěži WebTop100 a ještě ho kopírovala konkurence, která dnes přichází s webem zcela novým.

Skoro mě mrzí, že po Vánocích spustíme web Megapixel.cz v úplně nové podobě, na které už více než půl roku pracujeme. To se pak nebudu moci nikomu chlubit, že podle mého návrhu nevznikl jen jeden, ale hned dva e-shopy s digitálními fotoaparáty. Nový web Megapixelu bude totiž ještě nejméně o dvě třídy lepší než dnes.

A protože si můj spot určitě přečte někdo z Dobrého webu, který se novým webem Aaronu včera pochlubil, rád bych se zeptal, kolik času na tom kluci (a děvčata) nechali, když psali zadání developerovi. Já píšu všemi deseti (neplést se Všemi osmi, prosím), takže ”Podívejte se na Megapixel.cz a udělejte to stejné jen v jiných barvách.” bych napsal odhadem tak za 12 vteřin. ;-)

A co vy, také máte vždycky dobrý pocit, když někdo zkopíruje vaši kvalitní práci?

Co mluví v jeho prospěch:

• Studuji ekonomickou školu, a i když jsem na Fakultě informatiky a statistiky a oboru Informatika, asi bych neměl odejít účetnictvím zcela nepoznamenaný.
• Účetnictví se v určité podobě a míře hodí v životě většině lidí. Především pak živnostníkům (do téhle skupiny se řadím), majitelům (do téhle také) a statutárním orgánům firem a podnikatelům obecně. Vesměs ale přijde vhod všem, kdo alespoň jednou v životě drželi v ruce vlastní daňové přiznání.
• Nakonec, některé prvky účetnictví by měl znát snad úplně každý, kdo používá peníze (Znáte někoho kdo ne?), protože ovlivňují i osobní finance. Sem řadím znalost rozvahy a výsledovky, aktiv a pasiv nebo náklady, výnosy, příjmy a výdaje a rozdíly mezi nimi.

A co proti němu:

• Většinu látky probrané v účetnictví v dnešní době nikdo v životě nepoužije. Pro budoucí profesionální účetní je obsah tohoto předmětu příliš zjednodušený, pro živnostníky a podnikatele naopak moc teoretický. V době elektronického vedení účetnictví už za vás většinu základní práce udělá počítač a na složitější úkony stejně potřebujete specialistu.
• Místo praktických aplikací nás učí teorii. Je pěkné znát detailní klasifikaci metod finanční analýzy, na druhou stranu ani po dvou semestrech účetnictví bych bez samostudia neuměl vést vlastní daňovou evidenci.
• Účetnictví se učíme vytržené z kontextu. Podobně je to s ostatními předměty: Na právu nás naučí rozdíly mezi obchodními společnostmi, na managementu nám do hlavy vtloukají organizační struktury podniku, na marketingu čtyři P atd. Nikdo se ale nestará o to, jestli si studenti získané informace dokážou propojit dohromady a především, jestli je zvládnou nějakým způsobem využít v praxi. Není se pak čemu divit, že Studenti VŠE se podnikání bojí (Článek původně vyšel ve Studentském listu). K založení firmy vám totiž ani deset semestrálek o minimálně 3000 slovech nepomůže.

Protože osobně považuji účetnictví a především některé jeho aspekty za důležité, ale nelíbí se mi způsob jeho výuky na VŠE, zajímá mě váš názor. Co by měl každý člověk o tomhle oboru znát? Jaké části účetnictví používáte ve své každodenní podnikatelské praxi nebo v osobních financích? Komentáře jsou vám plně k dispozici.

…a v úterý mi držte palce, ať si nevytáhnu finanční analýzu. ;-)