Václavák | píše Václav Štrupl

Nepravidelné názory na internetový marketing a byznys.

Ernest Hemingway: Mít a nemít

Obsah práce

Úvod

Amerického prozaika, žurnalistu a esejistu Ernesta Hemingwaye považuji za jednu z nejvýznamnějších osobností světové literatury. Přečetl jsem od něj již tři knihy a jeho styl mám velice rád. To jsou hlavní důvody, proč jsem ke zpracování zvolil právě jeho román.

Ve své práci se vás pokusím seznámit se zajímavým a dobrodružným Hemingwayovým životem a jeho vlivem na dílo tohoto autora. Zážitky a události, které Hemingway prožil v průběhu šedesáti dvou let svého života, by vydaly na několik samostatných životů a nespočet knih. Tento velikán světové literatury procestoval čtyři kontinenty, zúčastnil se obou světových válek a mnoha dalších válečných konfliktů. Hemingway měl opravdu široký záběr a v jeho knihách se tak setkáte s popisem býčích zápasů ve Španělsku, rybářských výprav na Kubě, válečného konfliktu v Turecku nebo gangsterských přestřelek v Chicagu.

Z Hemingwayových děl jsem pro tuto práci vybral román Mít a nemít. Tato kniha se nachází ve stínu známějších a slavnějších Hemingwayových děl a možná právě proto byla pro mě přitažlivá. V tomto románu se snoubí tradiční Hemingwayovy spisovatelské postupy s poutavým a napínavým příběhem a její čtení bylo pro mě velice zajímavé.

» nahoru

Život a dílo Ernesta Hemingwaye

Ernest Hemingway Ernest Hemingway se narodil 21. července 1899 v Oak Parku v americkém státě Illinois jako druhé ze šesti dětí. Jeho otec byl venkovským lékařem a měl na Ernesta velký vliv. Bral ho s sebou na lovy a rybaření, ale také na cesty za pacienty mezi místní indiány, kde se Hemingway poprvé setkal se smrtí a utrpením. Svého otce popsal později v povídce Otcové a synové. Jeho vztah s matkou nebyl zdaleka tak idylický, a tak Ernest brzy po absolvování střední školy v Oak Parku v roce 1917 odešel z domova.

Hemingwayovi nebylo ještě ani osmnáct, když začal pracovat jako reportér pro časopis Kansas City Star. Kvůli zrakové vadě byl propuštěn z americké armády, ale do 1. světové války se přesto zapojil. V dubnu 1918 odešel z časopisu Star a se svým přítelem Tedem Brumbackem se přihlásil jako ošetřovatel Červeného kříže na italskou frontu.

Práce v jednotkách American Field Service, které neoperovaly v bezprostřední blízkosti bojiště, ho však neuspokojovala. V červnu 1918 přestoupil Hemingway do řad italského Červeného kříže, kde se stal správcem polní kantýny a poprvé se tak dostal až do bezprostřední blízkosti přední linie. Hemingway byl velice aktivní a jezdil za vojáky až do zákopů, kde jim přímo v boji rozdával cigarety, doutníky a další prosté válečné požitky. Tuto práci však vykonával pouhých šest dní. Sedmého dne jej při práci zasáhla nepřátelská mina. V polním obvazišti mu z nohy vyňali 28 střepin. Hemingway strávil pět dní v polním lazaretu, poté ho převezli do Milána, kde se podrobil ještě několika operacím. Tento zážitek se stal výchozím bodem Hemingwayova románu Sbohem, armádo!.

Po třech měsících byl Hemingway z milánské nemocnice propuštěn a dostal stříbrnou medaili za vojenské zásluhy. Do Červeného kříže se již nevrátil a vstoupil do italské armády. Zde byl přidělen k pěchotě, kde sloužil až do skončení války v listopadu 1918. Z armády byl po válce propuštěn a 21. ledna připlul na lodi zpět do USA.

Deník New York Sun mu po příjezdu věnoval velký článek jako „prvnímu americkému raněnému z italské fronty“. Hemingway se zotavoval v kruhu rodiny v rodném Oak Parku, kde začal opět pracovat v časopise Star. Válečné zkušenosti ho však stále pronásledovaly a Hemingway nebyl schopen plnohodnotně se přizpůsobit civilnímu životu. Tyto pocity a zkušenosti se promítly do jeho povídky Návrat z války. Od této doby začal trpět nespavostí, která ho pronásledovala po celý zbytek života. Ve chvílích, kdy nemohl spát, Hemingway četl a hodně pil.

Po dvou letech cestování a práce pro časopisy Toronto Star Weekly (Toronto) a Cooperative Society of America (Chicago) se Hemingway oženil v roce 1921 s Hadley Richardsonovou. Jako zahraniční zpravodaj se s ní odstěhoval do Paříže, cestoval však po celé Evropě. V tomto období získal své charakteristické záliby – býčí zápasy, lyžování, box a dobré jídlo. V Paříži se Hemingway poznal a spřátelil s předními avantgardními spisovateli a malíři okolo experimentující spisovatelky Gertrudy Steinové a začal se naplno věnovat psaní. Tato společnost a osobnost Gertrudy Steinové silně ovlivnily jeho názory na literaturu.

V roce 1922 odešel Hemingway do Turecka a Řecka, aby psal o válce mezi oběma státy. Její brutalita se ho hluboce dotkla a jeho dojmy se později promítly ve sbírce povídek Za našich časů a také v románu Smrt odpoledne.

O rané prózy Hemingway nešťastnou náhodou přišel, když byl jeho ženě na nádraží ukraden kufr s rukopisy. Nešťastný a otřesený se hned pustil do práce a ztracené povídky napsal znovu. První kniha Tři povídky a deset básní vyšla Hemingwayovi v roce 1923. V dalším roce ji následovala sbírka povídek Za našich časů. V tomto období Hemingway hodně cestoval a seznamoval se s významnými lidmi.

Rok 1926 znamenal pro Hemingwaye vydání Jarních přívalů a prvního románu I slunce vychází, u nás známého pod názvem Fiesta. Snad nejšťastnější pařížská léta Hemingwayova života, jak alespoň později sám vzpomínal, skončila rozvodem s první manželkou. Druhou manželkou a matkou jeho dalších dvou synů se stala pařížská dopisovatelka časopisu Vogue Pauline Pfeifferová, se kterou se oženil roku 1927.

Téhož roku mu také vyšla povídková kniha Muži bez žen. Další úspěšná kniha povídek Vítěz nebere nic následovala o šest let později. Nejúspěšnějším dílem tohoto období Hemingwayova života se však stal román Sbohem, armádo! (1929), který je Hemingwayovým vyznáním z nenávisti k válce. Tato kniha byla neúspěšně zdramatizována v National Theatre v New Yorku, kde vydržela na programu pouhých osm dní. Její první filmová verze s Gary Cooperem a Helen Hayesovou v hlavních rolích měla mnohem příznivější ohlas. V této době se Hemingway se svou rodinou trvale usadil na Floridě v Key West, ale tragická událost v podobě sebevraždy jeho otce jej vyhnala zpět do Evropy.

Z Paříže se vydal poznat Španělsko, které ho zcela pohltilo a uchvátilo. Z jeho zážitků vzešla kniha Smrt odpoledne vydaná v roce 1932. Na jaře tohoto roku odjel Hemingway poprvé na Kubu do Havany. V roce 1933 se znovu vrátil do Španělska, kde napsal povídku Cesta za moře, kterou později začlenil do románu Mít a nemít. V listopadu 1933 uskutečnil Hemingway svůj velký sen – loveckou výpravu do Afriky. Na základě nových zkušeností vznikla nekonvenční kniha Zelené pahorky africké (1935) a také povídka Sněhy Kilimandžára (1936). Africkou pohodu však narušily události v jeho zamilovaném Španělsku a tíživá sociální situace 30. let v Americe.

Po několika letech strávených ve Spojených státech odjel Hemingway roku 1937 do Španělska, kde rok působil v občanské válce jako zahraniční korespondent na straně republikánské armády. V této době vyšla kniha Mít a nemít a jeho jediná hra Pátá kolona.

Další román Komu zvoní hrana už napsal na Kubě, kam se odstěhoval se svou novou ženou Martou Gellhornovou, kterou poznal během španělské občanské války. Většinu 2. světové války prožil právě na Kubě, kde trávil hodně času na své lodi Pilar.

V roce 1944 odjel jako reportér časopisu Collier´s do Londýna a přinášel reportáže z fronty v Normandii. Zúčastnil se také osvobození Paříže a bitvy v Ardenách. V této době poznal Hemingway svou čtvrtou ženu Mary Welshovou.

Prvním poválečným dílem po desetileté odmlce byla kniha Přes řeku a do lesů (1950), kterou sice veřejnost přijala se zájmem, ale odborná kritika ji odepsala. Hemingway hledal inspiraci a našel ji v Adrianě, dívce o třicet let mladší, do níž se hluboce zamiloval. V roce 1952 vyšla novela Stařec a moře, za kterou získal Pulitzerovu cenu (1953) a která mu výrazně pomohla k získání Nobelovy ceny za literaturu (1954).

Adriana zmizela z jeho života, ale Hemingway už našel pevný bod – věnoval se více svým celoživotním zálibám – sportoval, odjel znovu do Afriky a také do Španělska, kde studoval umění toreadorů a napsal o něm několik povídek.

Přes všechno dobré se ale u Hemingwaye stále více projevovaly deprese. Trpěl navíc zdravotními problémy, začal ztrácet paměť a nemohl už psát. Tyto okolnosti ho dohnaly až k sebevraždě. Hemingway se, stejně jako jeho otec, zastřelil brokovnicí 2. července 1961.

» nahoru

Mít a nemít

Stručný obsah

To have and have not Děj románu Mít a nemít se skládá z vyprávění několika osob a rozpadá se na dvě hlavní části.

Prvním a stěžejním příběhem je popis několika významných událostí v životě Harryho Morgana, pevného a statečného muže, který je však v daných podmínkách nucen bojovat o svou existenci mimo zákon. Z poctivě pracujícího člověka, který si vydělává pronajímáním své lodi turistům za účelem rybaření, se tak stává z donucení pašerák alkoholu a ilegální převozník mezi Kubou a pobřežím Spojených států amerických. V průběhu děje přijde Harry po přestřelce o ruku a na konci příběhu umírá.

Druhou rovinou románu je příběh spisovatele Richarda Gordona, složitého intelektuála, který je svými myšlenkami a problémy daleko vzdálen skutečnému životu. Ani jeho osud však nekončí šťastně a jeho manželství se rozpadá na dovolené v rodném městě Harryho Morgana.

» nahoru

Rozbor díla

Román Mít a nemít vznikl v období hospodářské krize, která dotvářela Hemingwayův pohled na společenské problémy. Autor se k námětu několikrát vracel, původně ve dvou povídkách, a stopy tohoto postupu na příběhu zůstaly.

» nahoru

Téma

Hemingway svým vyprávěním konfrontuje dva světy – svět těch, co mají, a svět těch, co nemají. Jeho sympatie jsou na straně chudých a jejich bojů, prázdná společnost boháčů a jejich pseudoproblémy naopak vyvolávají jeho odpor. I když je příběh Harryho Morgana příběhem životního ztroskotance a muže, který stojí mimo zákon, je to zároveň příběh člověka, který se rve se životem a problémy, které mu přináší. Jeho boj je osamocený, a proto beznadějný. Zároveň však ukazuje mužnou sílu a odvahu k překonávání životních překážek.

» nahoru

Uspořádání

Román je rozdělen do tří částí a skládá se celkem z dvaceti šesti kapitol. Části, kapitoly, ale i odstavce jsou proporcionálně značně nevyrovnané, a tak se v knize můžete setkat jak s kapitolami zabírajícími jedinou stránku, tak s odstavci, které se rozprostírají na několika listech.

» nahoru

Postavy

Harry Morgan je ústřední postavou celého románu. Je to statečný, fyzicky i psychicky silný muž, který se snaží v tíživé době uživit sebe a svou rodinu. Nechá se však napálit americkým turistou a je tak donucen vydat se na cestu mimo zákon.

Základní rysy Harryho povahy zůstávají v celém příběhu stejné, přesto se však jeho chování mírně mění. Hlavní příčinou těchto změn je incident, po kterém přijde o ruku.

Richard Gordon je modelovým příkladem intelektuála bez existenčních problémů. Uvažování a chápání světa je z pohledu tohoto spisovatele naprosto odlišné od Harryho. Hemingway asi neměl podobné typy lidí příliš v lásce, což se ve vykreslení této postavy značně projevilo.

Příběh Richarda Gordona končí, stejně jako v případě Harryho Morgana, špatně. Způsob, kterým je tato postava popsána, však vzbuzuje ve čtenáři spíše lítost než odpor. Zajímavé je, že se dvě hlavní postavy v průběhu románu ani jednou nesetkají.

Albert je Harryho přítel a jedna z kapitol je vyprávěna z jeho pohledu. Albert je příkladem muže, který jen s obtížemi živoří v těžké době a má problém se sehnáním práce a zajištěním obživy pro svou rodinu. Právě z tohoto důvodu se pustí společně s Harrym do riskantního podniku, při kterém oba přijdou o život.

Právník Simmons je ukázkou bezcharakterního člověka, který má na prvním místě žebříčku hodnot svůj vlastní prospěch:

„Viděl jsem, jak se na něho advokát Tlustopysťák zadíval, ale sám je tak prohnaný, že mu vždycky víc sedí, když lidi nemluví pravdu…“

~~Hemingway, E.: Mít a nemít, Práce, Praha 1979, str. 77~~

Špatný charakter tohoto muže ještě podtrhuje přezdívka Tlustopysťák, pod kterou v celém románu vystupuje. Jeho touha po penězích je však tak silná, že jej nakonec přivede do záhuby.

V knize se vyskytuje ještě další spousta zajímavých postav, které jsou často typickými představiteli určitého druhu lidí. Patří mezi ně například oddaná a milující Harryho manželka, přátelský, ale opatrný barman Freddie nebo duševně mírně zaostalý, ale nesmírně dobrosrdečný Frankie, který Harrymu nezištně pomáhá.

» nahoru

Role vypravěče

V románu se střídá několik vypravěčů. Zatímco v první části je využita takzvaná „ich“ forma, v dalších částech se role vypravěče několikrát mění a příběh tak sledujeme z pohledu třetí osoby nebo Harryho přítele Alberta. Toto uspořádání dává čtenáři jedinečnou možnost nahlédnout na důležité postavy z různých úhlů pohledu a čtenář si tak může vytvořit ucelenou představu o povaze a chování hlavních hrdinů.

» nahoru

Kompoziční prostředky

Velký prostor je v knize věnován dialogům, které posunují děj rychle dopředu. Právě skrz ně poznáváme povahové rysy většiny postav. Hemingway využil tzv. metodu ledovce – často zásadní informace tak proudí ke čtenáři v „zakódované“ podobě a ten se je dozvídá jen na základě svižných rozhovorů a přepisů myšlenek jednotlivých aktérů. Tragické události nejsou autorem blíže komentovány a rozvíjeny a odehrávají se jen na malé ploše.

Z myšlenek Harryho Morgana lze často vyvodit mnohé o jeho povaze a pohnutkách:

“Nechci s tím otravovat, ale copak já mám na vybranou? Teď už člověk na vybranou nedostává. Můžu to nechat plavat; ale co potom? Já jsem se o to nijak neprosil, ale když to člověk musí udělat, tak to musí udělat. Jenomže bych asi neměl brát Alberta. Je to prosťáček, ale spolehlivý a na lodi je to chlap na svém místě. Hned ho tak nic nevyleká, ale stejně nevím, jestli ho s sebou mám brát. Jenže žádného ochlastu a žádného černocha s sebou vzít nemůžu. Musím s sebou mít někoho, na koho bych se mohl spolehnout. Jestli se nám to podaří, tak dostane svůj díl, určitě. Ale všecko mu to říkat nemůžu, nebo by do toho nešel, a já s sebou někoho mít musím…„

~~Hemingway, E.: Mít a nemít, Práce, Praha 1979, str. 79~~

Kniha se vyznačuje častým střídáním role vypravěče a velice často přechází dynamicky popis dění z pohledu třetí osoby do vnitřního monologu některé z postav:

„…zamířila ke své kabině, sedla si před zrcadlo a začala si kartáčovat vlasy, svých denních sto záběrů. Když jí vjely ostré štětiny podlouhlého kartáče do jejích nádherných vlasů, usmála se na sebe do zrcadla. Eddie je roztomilý, ano, je. Škoda, že se tak sťal. Všichni muži mají nějakou slabost. Podívej, třeba ta Johnova játra. Jo, podívat se na ně, to samozřejmě nejde. Musí vypadat skutečně strašlivě…“

~~Hemingway, E.: Mít a nemít, Práce, Praha 1979, str. 175~~

» nahoru

Jazyk

Jazyk románu Mít a nemít je dokonale přizpůsobený prostředí a konkrétním postavám. Většinou je spisovný, ale v dialozích a vnitřních monolozích postav je často prokládán nespisovnými výrazy a slangem. K oživení děje a co nejpřesnějšímu vykreslení prostředí byly v překladu ponechány originální španělské výrazy:

„…jako když přišel za Harrym a chtěl s ním začít o tomhle kšeftu, tak taky nespustil rovnou. Musel předstírat, že chce mluvit s Juanem Rodríguezem, s tím ubohým smradlavým gallagem, co by okradl vlastní mámu a co ho zas dostal Tlustopysťák před soud, jenom aby ho mohl obhajovat…“

~~Hemingway, E.: Mít a nemít, Práce, Praha 1979, str. 77~~

V knize se také často setkáme s rybářskými pojmenováními a odbornými termíny dotýkajícími se lodí a zbraní:

„…pak jsem šel do podpalubí a vzal jsem kulovnici a winchesterovku 30 – 30, co jsem vozil vždycky dole v kajutě, a zavěsil jsem je v pouzdrech v kormidelní budce na strop, kam jsme obyčejně věšeli udice, přímo nad kormidlo, abych na ně mohl dosáhnout…zlomil jsem hlaveň a několikrát jsem to na zkoušku opakoval a pak jsem ji nabil a jeden náboj zasunul do komory. Zasunul jsem náboj do komory ve winchesterovce a naplnil zásobník. Zpod matrace jsem vyndal speciálního smithe a wessona osmatřicítku, co jsem míval, když jsem sloužil v Miami u policie…&ldquo

~~Hemingway, E.: Mít a nemít, Práce, Praha 1979, str. 38, 39~~

» nahoru

Můj názor

Román Mít a nemít se mi velice líbil a to hned z několika důvodů. Vzhledem k tomu, že jsem od Ernesta Hemingwaye přečetl již dříve dvě knihy, věděl jsem přibližně, co mě asi čeká. Rychlý spád bez dlouhých popisů, mnoho dialogů a napínavý příběh, to jsou hlavní devizy Hemingwayových knih a právě díky těmto vlastnostem mě zaujal i román Mít a nemít.

Na knihách tohoto autora také velice oceňuji jeho důvěrnou znalost prostředí. Díky Hemingwayovým autentickým zkušenostem se i v Mít a nemít člověk blízce seznámí se situací v místě, kde se děj odehrává. Zde se jedná o jižní cíp Floridy a Kubu. Dalším přitažlivým prvkem této knihy byl pro mě hlavní hrdina, kterého se Hemingway nesnaží popsat jako bezchybného a po všech stránkách dobrého člověka, ale jako muže z masa a kostí, který má své silné i slabé stránky. Harry Morgan je zde vykreslen především jako člověk stojící na okraji zájmu společnosti a urputně se snažící zajistit živobytí sobě a své rodině.

Jediným slabším místem knihy je podle mě její závěr, který se mi jeví jako neucelený a nepříliš promyšlený. Příběh jde v posledních kapitolách do ztracena a konec knihy se nese spíše ve znamení úvah o životě a společnosti, které mi však připadají neuspořádané a působí na mě chaoticky.

Jako celek je však tento román dalším z řady mistrovských děl, která vzešla z pera Ernesta Hemingwaye. Kniha opět utvrdila můj názor na tohoto spisovatele a už se těším, až si přečtu další z jeho výtečných titulů.

» nahoru

Literatura

  1. Brown, J.: Hemingway, Slovenské vydavatelství krásné literatury, Bratislava 1965
  2. Kolektiv autorů: Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1985
  3. Paporov, J. N.: Hemingway na Kubě, Lidové nakladatelství, Praha 1984
  4. http://study.fce.vutbr.cz/…emingway.htm
  5. http://www.imaturita.cz/…xt_print.php?…
  6. http://literatura.kvalitne.cz/hemi.htm

» nahoru

Autorská práva

Šíření této práce nebo jejích jednotlivých součástí je povoleno pouze se souhlasem autora!

Napsal Václav Štrupl

30. 6. 2005 v 21.48

komentářů 6 k 'Ernest Hemingway: Mít a nemít'

Sledujte komentáře přes RSS nebo pošlete TrackBack k 'Ernest Hemingway: Mít a nemít'.

  1. Zajímavý článek. Jen jsem si potvrdil dojem z díla…
    Děkuji.

    EvanS

    2 Led 07 at 16.29

  2. Dobrý den,
    píši seminární práci o E.M.Hemingwayovi a rada bych uveřejnila Vaší práce v mé.Proto bych Vás ráda požádala o svolení.

    Děkuji Buřičová

    Martina Buřičová

    17 Led 10 at 12.45

  3. Dobrý den, pane Štruple,
    píši seminární práci o díle E. Hemingwaye (konkrétně o díle Stařec a moře) a ráda bych použila některé informace z Vašeho článku, samozřejmě s uvedením zdroje. Proto Vás žádám o svolení.
    Děkuji,
    Dobešová

    Apolena Dobešová

    6 Pro 11 at 23.18

  4. Přečetl jsem /Mít a nemít/ první a poslední dvě kapitoly a komentáře a stačilo to.E.Hemingway patřil ke generaci Američanů,kteří šli dobrovolně do Velké války.Byl saniťák a utrpěl zranění poznamenalo jej to jako všechny,kteří tuto válku přežili. Byl to dobrodruh a skončil na revoluční Kubě.Jeho názory jsou akceptovatelné jen pro lidi ,kteří nejsou věřící. Není sporu o tom ,že EH byl výborný spisovatel,to ostatní nám nepřísluší.

    Milan

    10 Čvc 13 at 6.40

  5. To Milan: Jako by být křesťanem znamenalo o věcech nepřemýšlet. Řekněme, že byl hnán a měl odvahu k nevyzkoušenému, nepromyšlenému – za nás uměřené a vždy konstruktivní křesťany. Ne?

    Kristýna Plháková

    31 Pro 14 at 2.04

  6. Dobrý den,

    píši seminární práci o E.H. a ráda bych použila některé informace z té Vaší. Tímto bych chtěla poprosit o svolení

    děkuji

    Jana

    19 Lis 18 at 22.36

Přidat komentář